Středa 24.6.09

(Nonza - obsidiánová pláž)

 Můj vytoužený den! Konečně zase navštívíme Nonzu...

Nejdřív jsme se ale rozjeli poměrně pustými keříkatými kopci s rozházenými rozeklanými skalami do Sant Florent, kam mě Slamák už několik dní lákal na plážovou turistiku. Prošli jsme přes úžasnou písečnou pláž a pak jsme se více než hodinu vláčeli úmornou prašnou cestou v letním žáru vzhůru do kopce. Když jsme konečně dorazili na turistickou stezku po útesech nad mořem, která vedla přes maják a pár vesniček, Slamák se utábořil na prvních bílých jemně vrstvených skalách a koukal do moře. Dál už se mu nechtělo. Měli jsme tu během chvilky zajímavou podívanou. Nízko nad hlavami nám prolétly dva žlutočervené hydroplány, pak se stočily nad záliv a přistály na vodě. Jely kus po hladině a pak se zase vznesly. V tu chvíli z nich vystříknul proud vody. Druhé letadlo vždycky opakovalo všechno po prvním. Zopakovaly manévr s přistáním, vzlétnutím a stříkáním vody a pak zmizely někde nad horami. Slamák hned věděl, že jde o požární cvičení - já jsem se s požárními letadly ještě nesetkala. Z plážové turistiky jsme ochutnali jen začátek a šlo se prašnou cestou zpátky. Na písečné pláži jsem neodolala a vlezla do teplounkého průzračného moříčka a bořila chodidla do příjemných dunek písku. Za krátko mi došlo, proč je ta voda tak teplá a proč je pláž obsazená samými rodinkami s dětmi. Šla jsem dál a dál do moře a hladinu jsem měla stále pod koleny. U vzdálených bójek začala být pod zadek a tak už se dalo i trošku plavat. Vzhledem k mému plaveckému antitalentu jsem si dost užívala pocit jistoty a bezpečí. Moc se mi tam líbilo. Zpátky k silnici jsme došli bosí ve vlnkách a písečku. U cesty jsem objevila zrající fíkovník a ze zídky jsem si natrhala pár fantastických božských plodů. Čerstvé fíky zkrátka miluju!

 Pak už jsme se rozjeli do Nonzy. Protože je tam problém zaparkovat na jediné úzké silnici plné parkujících turistů, zastavili jsme až kousek za Nonzou, a tak se mi naskytnul pohled na tu kouzelnou barevnou vesničku s hradem na sopečném útesu z nezvykle krásného úhlu. Slezli jsme rovnou dolů na obrovskou a skoro opuštěnou pláž po tajuplných schodištích ve svahu, zarostlých fíkovníky a jinou džunglí, kolem pramínku v kapličce Santa Julie. Pláž pokrývají tmavé obsidiány - oblázky lávového skla z nedaleké sopky a je proto pěkně rozžhavená. Na kamínky z Nonzy jsem se těšila nejvíc - až se budu celý den hrabat v tom nekonečném množství drahokamů a vybírat si, který z nich se mnou pojede domů. Do večera mě od kamínků nikdo neotrhnul, ale k večeři jsem šla nahoru do krámku pro grilované kuře na cibulce a bylinkách, labužnicky vynikající a taky pěkně drahé. Tuhle předposlední korsickou noc jsme se rozhodli přespat u moře a bouřících vln na obsidiánech. V noci padaly hvězdy a bylo jich vidět neskutečné množství, protože vesnice byla jen spoře osvětlená a čerstvě dorůstající srpeček měsíce zapadnul do moře chvíli po sluníčku. Naše nedojedené kuře v noci vyčenichala liška a kdyby po ní Slamák nehodil obsidián, ukradla by nám snídani.

ČTVRTEK 25.6.09