Sobota 20.6.09

(Porto a Piána - zpátky u moře)

 Ráno Slamák popadnul člun a hrnul se k moři. Když jsem uviděla ty třímetrové vlny, dostala jsem o něj hrozný strach. Ani jsem si nemohla sbírat v klidu oblázky, jak jsem se o něj bála. Chvíli se pokoušel s člunem proniknout vlnami na rozbouřené moře a pak to vzdal. Řekl, že se bude jenom koupat! Ve vlnách asi půl hodiny dováděli 2 mladíci, ale na rozdíl od Slamáka měli záchranné pomůcky a zářivé trikoty. Vyklubali se z nich plavčíci, kteří byli otestovat moře a poté chodili lidem na pláži oznamovat, že dnes se do moře vůbec nesmí, že je to nebezpečné. Slamák byl zklamaný a mě se tak ulevilo, že jsem jim za tu „špatnou“ zprávu poděkovala. Teď jsem se vrhla na sbírání kamínků a Slamák vyfukoval člun. Nalákal mě jít se podívat na útesy, kde mě během chvilky ohodila vlna od hlavy až k patě, takže jsem se musela svléknout do plavek a všechny věci rozložit na vyhřáté oblázky. Naštěstí jsem foťák, mobil, pas, peníze a lodní lístky uchránila před sprchou vlastním tělem a batohem.

 Když mi uschly věci, vydali jsme se na výlet do Piany, kde jsou kolem úzké klikaté silnice úžasně kudrnaté červené skály a pod mostem potůček s kaskádovými jezírky a malou přehradou, kde jsme se utábořili a koupali se tam namísto moře. Pak jsme došli až do Piany, cestou natrhali pár třešniček – já seděla Slamákovi na krku a natahovala se do obalených větví. Na zpáteční cestě Slamák zatřásl jinou zralou třešní a já pak běhala po silnici jak ta prasátka a cpala se rozbitými třešničkami. Naštěstí tam byla silnice naprosto čistá a na rozplácnuté třešničky se nenalepilo ani smítko. Konečně jsem si letos užila třešní dosyta! Cestou jsme u kašničky nabrali spoustu vody, až za námi vznikla dlouhá fronta. Z útesů jsme se podívali, jestli jsou stále takové vlny a viděli jsme z té výšky naše plavčíky, jak z vln zachraňují šílence, který porušil zákaz a klidně se koupal v rozdivočelém živlu. Akce trvala poměrně dlouho, až jsem měla strach o statečného plavčíka, který blázna dostal z vody, ale sám měl problém dostat se ven a párkrát ho to tam nepěkně semlelo…

 Viděli jsme, že se vlny nezmírnily a na pláži vlály modré vlajky se zákazem koupání. Ale na protější pláži v sousední vesnici byly vlny mnohem mírnější a tak jsme se rozhodli zkusit koupání tam. Nejdřív jsme si však v Portu koupili to nejbáječnější grilované kuře, obalené místními bylinkami a kořením a opečovávané místními gurmánskými kuchaři a na té nové pláži jsme si na něm  za asistence vos pěkně pochutnali. Trocha nám zbyla k snídani a kosti, které jsme nechali vosám, během chvíle rozkradly vrány. Koupat se tu opravdu dalo, i když jsem se bála vln – Slamák mě do nich vzal a držel mě, abych se nebála, a já vřískala a líbilo se mi to. Když skončil romantický západ slunce za skálou, nad mořem se objevily zlověstné mraky. Ještě chvíli byly ozářené protější hory a horní patra mraků a pak jsme se vydali nocovat do auta. Celé jsme ho zabednili proti případné průtrži mračen. V noci jsme zažili podivnou suchou bouřku – nepadla ani kapka a vysoko v mracích se blískalo jak na diskotéce, téměř bez hromů, které se za celou noc ozvaly jen několikrát.

NEDĚLE 21.6.09