Pondělí 15.6.09

(Jižní perla Korsiky - Bonifacio)

 Nafoukli jsme člun a vyrazili mezi erodované útesy. Vlnky skoro nebyly a tak jsem si plavbu docela užívala. Nad mořem pár mraků v nás vzbudilo otázku, zdalipak se nám nezkazí počasí. Když jsme si užili moře, vyrazili jsme na nejjižnější a nejkrásnější místo Korsiky - do Bonifacia. Prošli jsme krásné městečko - městečka tu jsou všechna krásná: kamenné domy s červenými nebo kamennými střechami, verandičky zarostlé vinnou révou, stinné moruše, lípy, palmy a spousta nádherných barevně kvetoucích rostlin a keřů - převládá růžová, rudá, fialová a bílá - dřevěné barevné okenice, křivolaké uličky se schodišti, dlážděné kameny a stíněné fíkovníky a jinou exotickou džunglí, na zahrádkách třešně, meruňky, lokvy, pomeranče, citróny, všude prázdninová pohodička, v zákoutích kamenné kašničky s tekoucí ledovou pitnou vodou, různé ozdobné vázy a jiné předměty a hlavně nikde žádné továrny a svinčík. I vybydlené domy působí malebně a přirozeně, mění se postupně v kamenné zídky zarůstající exotickou džuglí.

 Pak jsme vylezli nahoru na útesy a šli jsme po nich, s nádherným výhledem na modro tyrkysové moře, vysoké bílé křídové skály, kamenné město na útesech a bílé loďky a plachetnice na obzoru. Došli jsme k majákům a tam jsme objevili cestu k moři, zdobenou spoustou křídových balvanů se strukturou listového těsta, porostlých vůkol skalničkami, zelenými polštářky, modře kvetoucími trsy a voňavými bylinami. Mráčky ráno znamenaly, že bude hodně větrný den - i přes to vedro jsem byla ráda, že mám sebou bundu.

 Vrátili jsme se stejnou cestou do Bonifacia pro auto a ochutnali jsme fantastické lokvy ( = japonské mišpule ) - žlutá šťavnatá jablíčka, strukturou podobná spíš broskvy a chutí připomínající hrušky, s dvěmi velkými kulatými tmavě hnědými peckami. Snažili jsme se najít s autem silnici k majákům, ale zabloudili jsme na jihovýchodní výběžek Korsiky, kde byly krásné pláže, jenže všude plno odpadků, dokonce jedna celá pláž byla opuštěná kvůli vyplavenému tlejícímu delfínovi, z kterého se zápach šířil široko daleko. Slamák nakonec našel jediné závětrné místo bez odpadků a šel se vykoupat. Já bych tam nevlezla, tak jsem si sbírala malinké červené mušličky a těšila se profouknutá do spacáčku. Rozhodli jsme se ještě večer najít majáky a přenocovat u nich, abychom hned po ránu mohli do nejkrásnějšího moře. Hledání bylo tentokrát úspěšné a Slamák zaparkoval v zatáčce nad strží do největrnějšího místa, ale s fantastickým výhledem. Poprvé mi v noci nebylo vedro a spala jsem oblečená.

ÚTERÝ 16.6.09