Kterak vodák Nik sjížděl Jizeru

 Letos skvěle vyšly májové svátky na pátky a tak jsme druhý květnový prodloužený víkend zamířili zpátky k Jizeře. Slamák se po minulém vandru rozhodl, že ji sjedeme na nafukovacím člunu a já nechtěla nechat Nika čekat 3 dny doma, tak jsem mu narychlo sehnala dětský člun a byla jsem zvědavá, jestli taková jízda vůbec půjde zrealizovat. Dojeli jsme autem do Bakova a pokračovali vlakem do Železného Brodu. Slamák dal člun a pádla do úložného prostoru nad sedačkami a to se mu krutě vymstilo. Při jednom hrknutí prosvištělo pádlo vzduchem a trefilo se mu hranou do hlavy. Přestože jsem se pak o něj do rána bála, aby neměl vnitřní zranění, v tu chvíli jsem dostala příšerný záchvat smíchu, až mi tekly slzy. Bohužel se mi to stává i v horších situacích a nemůžu s tím nic dělat. Pak se na mě dotyčný postižený naštve a mě je ho přitom hrozně líto. (Většinou je postižený Slamák...)

 Železný Brod nezačal moc dobře - lezli jsme z nádraží s člunem, psem a bágly rovnou k řece téměř kolmým krpálem dolů a to nás zdrželo aspoň o hodinu. Popálila jsem se o kopřivy a na řece mě první vlnka nahodila tak, že jsem měla všechno mokré skrz na skrz a musela jsem tak vydržet jízdu večerním chladem. Jediná dobrá zpráva byla, že Nik seděl přivázaný v loďce a plul s námi ! Daleko jsme nedojeli a v prvním příhodném lesíčku jsme se utábořili na noc. O půlnoci mě vzbudilo zářivé světlo, vykřikla jsem "Bouřka!!!" a už jsme lítali poschovávat věci, psa a přidělat plachtu. Stihli jsme to akorát do prvních kapek. Bouřka byla jaksepatří a ráno bylo všechno mokré - hlavně můj spacák, na který se v tom větru připlácla plachta a z ní stékala všechna vysrážená vlhkost na mě.

 Vstávat se mi nechtělo, ale museli jsme vyrazit, abychom byli v neděli včas v Bakově. Při nakládání lodí jsem zjistila, že Nik má propíchnuté dno od člunu a samozřejmě jsme lepení zapoměli doma. Nejspíš jsem to v noci v bouřce natrhla o větev, když jsem ze člunu vyráběla stříšku pro Nika. Naštěstí nosnou funkci plnily široké boky, takže jsme mohli vyrazit dál i s tou dírkou. Sluníčko slibovalo tropický den a nad vodou jsme  proráželi vzduch plný drobných jepic, tančících v mlžném oparu. V pátek večer jsme vyráželi na vodu jako poslední a teď ráno jako první, žádnou loďku jsme jěště nepotkali a byli jsme na tiché hladině úplně opuštění. Viděli jsme krásné vodní ptactvo a další zvířátka. Už předešlý večer jsme v Malé Skále pod známým mostem potkali tváří v tvář našeho zmutovaného kačera s černým peřím a teď jsme spatřili párek poláků chocholaček, volavku popelavou, kachničky s čerstvě vylíhnutými káčátky, vrány a na březích novorozená jehňátka. Pak se do ranního ticha začala linout rozverná příjemná hudba. Ve vodáckém kempu byl sraz veteránů - motorek a vládla tam radostná a pohodová atmosféra. Když jsme se vzdalovali, motorkářská písnička z filmu Rebelové i hukot motorových staříků pomalu slábly a my se nořili zpátky do vodního ticha. Občas nás vyrušily peřejky a kromě jednoho uvíznutí na šutru vprostřed řeky jsme všechno projeli i se psím přívěsem. Pak přišel první dnešní jez. Vylodili jsme se na zeleném ostrůvku nad jezem a dali si pauzu, v podstatě už polední. Mezitím tu přistávali další vodáci, které jsme ráno viděli na břehu rozespalé bloumat kolem stanů. Konečně nebudeme na řece sami ! Šla jsem s Nikískem přes most prozkoumat okolí, zatímco Slamák si zdřímnul. Byli jsme u Dlaskova statku. Prohlédla jsem si ho tentokrát jen z venku, důkladně jsem prozkoumala nástěnnou mapu ( sebou jsme žádnou neměli ), vystála jsem frontu u stánku a donesla Slamákovi obídek.

 Rozhodli jsme se doplout jen do Březiny a do Bakova dojet vlakem. Ještě nás čekaly 4 jezy a 1 přespání pod širákem. Za prvním jezem jsme zase začali dohánět některé skupinky vodáků ( červenáčky a pivaře ), kteří se líně váleli uprostřed řeky, komentovali naše psí spřežení a domluvili se Slamákem výměnný obchod. Hlavní pivař se prý se mnou vymění, neboť by chtěl můj výkonný motor - Slamáka. A ten by na to přistoupil pod podmínkou, že sebou pivař vezme soudek piva z jejich velké lodi ! Naštěstí jsme je předjeli dřív, než mě Slamák krutě zaprodal. Pak jsme si razili cestu olejem až do Turnova. Tam nastal nejhorší okamžik celé plavby - Turnovský jez a jeho přelézání, to byla chuťovka jak vystřižená z jedné mé noční můry: vylodit se na vratkém voru a všechny věci včetně lodí sebe a psa dostat na druhou stranu vysoké kovové zátarasy do sutě staveniště. Ve chvíli, když už jsem přes zátarasu podávala Slamákovi na žebřík poslední věc, se Nik zachoval nečekaně hrdinsky a bez vyzvání se odrazil z voru a zůstal vyset na horní hraně zátarasy. Slamák ho nějak krkolomě dostal dolů a pak ještě to samé se mnou. Doufala jsem, že už žádný jez nebude tak strašný jako tenhle a mé přání bylo vyslyšeno. Na dalším jezu nás čekalo hlaďounké přistání přímo u stánku s občerstvením - zašli jsme na kolču a shlédli jsme bravurný sjezd jezu statečnou posádkou ze žlutého raftu (viz VIDEO). Ve vesnici jsem po marném pumpování prázdné pumpy a hledání jakéhokoliv pramene ( třeba kohoutkového na hspodském záchodě ) nakonec vyžebrala trochu chlorované vody přes plot od hodných lidí. Večer už se blížil, tak jsme se vylodili na zakomářené louce a v lesíku postavili z plachty preventivní protibouřkový bivak. Trochu sprchlo, ale bouřka už to nebyla.

 Ráno jsme ze sebe a věcí obrali slimáky ( málem nás sežrali zaživa ) a vpluli jsme do posledního dne. Cestou jsem měla dost práce s vymýváním rozšlápnutého slimáka z boty ledovou vodou. Ještě před polednem jsme dorazili k poslednímu jezu v Březině. Byl protržený a voda se tu valila dost divoce. Slamáka přemohla touha po dobrodružství a inspirace včerejší žlutou posádkou. Vyrazil s člunem do proudu - sjel to krásně a musel si to zopakovat. Nik to psychicky nevydržel a napodruhé hupsnul do divokých peřejí za Slamákem. Bála jsem se o něj, ale zvládl to skvěle - je zkrátka celý po páníkovi :o) ! Pak už jsme zbalili člun a šli po svých na nádraří. Teprve cestou ve vlaku a pak v autě jsme zažili ty přívaly deště, které hlásili na celý víkend ( a kvůli páteční předpovědi málem z Jizery sešlo ). Měli jsme štěstí, že z toho byla akorát jedna noční bouřka a deštivá zpáteční jízda. Nik se stal pravým vodákem a v mých očích díky Turnovskému jezu hrdinou.